sobota 18. ledna 2014

...



"Milý příteli,
   děkuji Vám upřímně za vonný dar i za dopis, prohřátý věrnou vzpomínkou. Však už to bude pomalu půl století, co se známe. Dobře se rozpomínám, jak Vás tatínek vodil do školy po vídeňské silnici mezi Vaší vilou a božími mukami u černé uličky, kterou se sestupovalo k městu.
   Teď sedáme u podzimních ohýnků, ale doufám, že se na nich ještě leccos upeče sladkého ze zahrad, kde listí opadává, ale též rudne a zlátne. ..."

Konec citace.

Konečně mám svou vlastní. Knihu. Tu, kterou jsem půl roku měla půjčenou z vědecké knihovny ( k mému údivu se na ní vůbec "nestála fronta", tudíž jsem si ji pořád mohla půjčovat..). Tu, o které jsem nakonec usoudila, že se prostě nedá přečíst, ale dá se číst jen průběžně, k některým věcem se vracet  a číst je znovu, že je téměř "nutno " ji vlastnit. Korespondence Bohuslava Reynka, velkého básníka, výtvarníka, člověka..  Výborný počin pánů Jiřího Šerých a Jaroslava Meda ve spolupráci s nakladatelstvím Karolinum. Nelze než doporučit a zároveň si nemohu  odpustit příspěvek.
  V hlavě se četbou rozvíří myšlenky. Ty, které tam stále statické jsou, ale rozlétnou se právě v konfrontaci s tímto druhem literatury.
   Výše uvedené "psaní" mířilo od muže k muži. O oslovení milý příteli, drahý příteli, vážený příteli v celé publikaci není nouze. V případě, že je adresátem  žena je oslovení adekvátně upraveno. A mě je  prostě líto , že v době nedávno minulé a současnosti  došlo k devalvaci slova přítel, přítelkyně. Jeho obsah se posunul někam, kde se zcela vytrácí a slovo se stává prázdným. Možná je to dáno tím, že odmítáme označovat věci upřímně správnými jmény.Přátelství jako výběrový vztah je na rozdíl od  jiného výběrového vztahu a to partnerství mileneckého ,vztah ve své podstatě odlišný.   A teď je otázkou, zda společnost ve "své slepotě" si toto odmítá přiznat, nebo se vztahy jako  takové ocitají v nesrozumitelném chaosu. Je krásné ( a asi i cílem) ,když během společné partnersko- milenecké  cesty  k přátelství dojdeme.Ale chvíli to asi trvá( i když určitě existují páry, jejichž vztah milenecký se vyvinul z přátelství- není jich ale moc), je to cesta, ne počáteční stav.Proto mě tyto záměrné  záměny dráždí, připadají mi troufalé a pyšné.
    Mrzí mě to, že, možná, kdyby si dnes dva literáti vyměnili mezi sebou dopisy podobného znění jako výše zmíněný básník se svým nakladatelem, byla by předmětem zájmu společnosti jejich sexuální orientace. Možná by také žádné takové dopisy nenapsali. Koneckonců, dopisy se už nepíší, píší se maily. Tak jsem zvědavá, jak budou historici umění v budoucnosti uspořádávat emailovou korespondenci nějakého ve své době neobjeveného nebo "zapovězeného" umělce. A tak zůstane část jeho osobnosti neobjevena i poté, co bude objeven :-). Asi něco skončilo... A nebo musíme začít psát..:-). Dopisy. A vrátit slovům jejich obsah.