pondělí 18. března 2013

(ženy) V BLOGOSFÉŘE

 Tak to začne  nevinně. Hledáte recept na velice dobrý koláč, který jste někde jedli  a říkáte si, že to přece nemůže být tak těžké, jsem šikovná  a ... internet je v tomto  dobrý pomocník. Nebo také návod na pletené ponožky...nebo také návod na cokoli jiného... A toto najdete na nějakém blogu..A už to jede. Noříte se hlouběji a hlouběji a dál a dál. Čas běží a vy najednou zjistíte , že uběhla hodina. A nebo více.Prostředí blogosféry ( a to jsem ještě nedávno netušila, že se jedná o oficiální " terminus technicus") je husté a lepkavé jako sirup.
   V době nedávné mě překvapily hned dvě z mých přítelkyň. Obě téměř shodně. Uvízly v těchto sférách a naši disputaci nad blogy zakončily slovy :" Ty ženy jsou tak šikovné a schopné a jak to všechno stihnou.. a zvládnou...", a v očích jim svítil obdiv a touha po takovéto dokonalosti. Abych pravdu řekla, vyděsila jsem se. Protože obě mé kamarádky jsou velmi schopné a šikovné a talentované a já v mnohém obdivuji je. Do té doby jsem si neuvědomovala nebezpečí blogování, které může takto srazit sebevědomí jinak "dobře fungujícím" ženám.Tak nevím, jestli by se neměly, stejně jako žákům na základních školách, osobám věku vyššího bez ohledu na pohlaví ( protože u mužů toto hrozí stejně, ačkoliv mají jiné oblasti zájmů) dělat přednášky o nebezpečí , které hrozí z "uvíznutí v sirupu".
  Typů blogů je nepřeberná škála, mluvím o nebezpečí, které vyplývá hlavně z těch, kdy vás autor "pouští" částečně do svého soukromí. Za chvíli jste u něj "jako doma" a vzniká Veliká iluze. Rozumně uvažujícímu člověku je jasné, že na veřejné stránky (i když třeba omezeně) jedinec nebude psát, že se včera strašně pohádal s manželem, děti šílí,do toho je jich pár nemocných,došla složenka na nedoplatek plynu ( tak to teda nevím z čeho ten lyžák zaplatím..),zaběhl se pes a dopracování " věcí pro zábavu" je v nedohlednu a mě už "hrabe"... Ovšem při dlouhodobější blogové konzumaci čtenář je "zmasírován" a je ochoten na  iluzi dokonalé domácnosti , dokonalého rodinného společenství a partnerství přistoupit.A je to!
  A tedy, dovolím si opět parafrázovat mistra Járu: "Cyrile Metoději ,co chceš říct ?!" I když si nedělám zbytnělou představu o návštěvnosi těchto stránek, i kdyby toto přečetl jeden jediný čtenář : Čtenářky blogů různých, nenechte se zmást "dokonalostí". Neexistuje :-). V lidském měřítku. A tvůrkyně všech blogů nepodporujte tvorbu "iluze" ( pokud to ovšem není umělecký záměr:-) ).Netvořte model ženy a la" Stepfodské paničky" .( Jak vtipně podotkla jiná má kamarádka).
  Ráda si  v některých blozích čtu, velmi oceňuji jejich" lidský" ( :-), jaký jiný by měl být, že?) rozměr. Chvála za ně!

Foto je ilustrační (byla to pěkná blbost nechávat si na foťáku tu datumovnku...no, pro příště vím). Nicméně, dílo na střeše Metropolitního muzea v New Yorku se jmenuje Vír. Tak, ať nemáte díky blogům vír v hlavě..:-).

7 komentářů:

  1. Dobré postřehy, Moniko :-) Je to přesně tak, předkládáme na blog jen malý výkroj reality a ještě navíc interpretované. Někde v Pánu prstenů se říká, že závazný slib může ducha posílit, nebo zlomit. S blogy je to jistě podobně, i když snad ne tak tragicky. Já sama jsem našla v pletacích a háčkovacích příspěvcích velkou inspiraci (a naštěstí mě netlačí nutnost plést, šít či híčkovat na rychle rostoucí dítě), velké potěšení v zahradách (aniž by mě to vyprovokovalo k zintenzivnění mých zemědělských prací) a nad recepty se olíznu s nadějí, že třeba náš Honza něco takového uvaří, až se jednou zase vrátí ze světa domů (naštěstí mlsná huba v mém případě nepřemůže mou lenost a nechuť k vaření... :-) ). Zkrátka bacha na blogy a vůbec veškerá média, neúmyslně nebo úmyslně realitu zkreslují.

    OdpovědětVymazat
  2. Moniko,
    také jsem podlehla blogování ;-)
    Ale snad už jsem dost stará, že si nedělám zbytečné iluze !
    Moc dobře vím, že dokonalá žena ani muž neexistuje !
    Někdy je třeba i číst mezi řádky ;-)
    A taky se osobně setkávám s několika málo blogérkami a nesdělujeme si jen ty radosti, ale i starosti.
    Sama zvažuji co na blog zveřejnit a co už je moje soukromí.
    Třeba rodinné fotečky,tam nenajdeš.
    Já to mám spíš tak, že se na blogách inspiruji :-)
    I když zdaleka nevytvořím, nepřečtu , ani neuvařím všechno obdivované ;-)
    Jsem snad ještě ,,normální" blogérka .
    Tak to jen na vysvětlenou, jak to mám já .

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za reakci milé ženy :-), právě proto Vás čtu, že je cítit, že jste "normální" ( i když bychom se mohly asi docela dlouho bavit o tom, co je to normální :-) ).
    Já se tak trochu omlouvám za tento příspěvek, ale nemohla jsem si pomoci. Za tu velice krátkou dobu, co jsem si založila svou vlastní "schránku" jsem už absolvovala docela hodně rozhovorů většinou s kamarádkami a známými o smyslu a "nesmyslu" blogování, když to takto jednoduše nazvu. A toto z toho vyplynulo. Sama zde nacházím dost inspirace a zajímavého čtení, takový relax a musím říci, že někdy si říkám, že je to škoda, že s některými tvůrkyněmi jsme od sebe tak daleko, protože to kafe v kavárně by bylo určitě fajn :-).Teda alespoň pro mě. Tak hodně sil do tvoření a psaní Vám přeji :-).M

    OdpovědětVymazat
  4. Taky jsem měla zpočátku depku z toho, co jiné ženy zvládají a já ne. Chtěla bych plést, háčkovat, tvořit jako ony a ono to nešlo. S klidem na blog píšu, že už mi hrabe, žese mi rozpadá manželství, vždyť to je život. Zpočátku jsem nechtěla dávat fotky a chtěla jsem si chránit soukromí, ale v tom případě by se nikdo o autismu nic nedozvěděl. Pár fotek poví víc než desítky nicneříkajících řádků. Zjistila jsem, že o autismu téměř nikdo v okolí nic neví a dala jsem si za cíl šířit povědomí o autismu. Maminky stejně handicapovaných dětí, učitelky, prarodiče aj. jsou rádi, že nejen jejich dítě se chová tak, jak se chová, jsou rády za ukázku strukturovaných úkolů, za tipy, jak dítě vychovávat...a kdyby jen dva lidé brali ohled na matku autistického dítěte v obchodě, pak to mělo SMYSL. Ano, pouštím si lidi do soukromí, ale stojí to za to. Dala jsem na váhu pro a proti, v tomto mám jasno. Jak jinak lépe šířit osvětu o autismu? :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den, moc Vám děkuji za komentář. Váš blog sleduji a velice oceňuji "službu", kterou děláte pro ostatní. Opravdu moc. Sama jsem na Váš blog odkazovala několik mých přátel, kteří třeba měli někoho známého s dítětem s poruchou autistického spektra.Poznat někoho, kdo má stejný problém jako já, vidět názorně, jak věci řeší je k nezaplacení a pro ostatní, kteří vše vidí jen " z venčí" taktéž.( Sama jsem původní profesí speciální pedagog a žáky s různými variantami autismu jsme ve škole měli).
    Svým příspěvkem jsem chtěla asi jen " píchnout" do stojatých vod. V žádném případě se necítím kompetentní ( a ani nemám nárok) k tomu hodnotit, který blog je " špatně" a který " dobře".O tom vůbec není řeč. Jen mi někdy přišlo, že se někdy pohybuji v "umělé hmotě" a měla jsem potřebu na to poukázat.
    Přeji Vám hodně síly a radosti. :-)Monika

    OdpovědětVymazat
  6. Uhodila jste hřebíček na hlavičku. Než jsem si svůj deník udělala taky, měla jsem sklony ke zbožšťování některých žen... A pak, po jeho založení, jsem byla sama překvapená, jak musím vyrovnávat sebevědomí některých svých mnohem schopnějších kamarádek. A jak až skoro nepřirozeně vypadá výsek v podobě fotky v kontextu reality všedního dne. ještě, že se nepovažuju za blogerku a svůj deník nenazývám blog :-).

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den Moniko,
    pravda pravdoucí. Není všechno zlato, co se třpytí. Moc hezky napsané:)
    Lucka

    OdpovědětVymazat