úterý 12. února 2013

Tak by mě zajímalo, svatý Valentýne..

(nebo Valentinové ?) ,co bys řekl na to naše "křepčení" ve Tvém jménu, jednou za rok, kdybys mohl. :-)

   Vlivem toho, že  v inkriminované datum  a kolem něj má několik členů naší rodiny narozeniny, u nás se slaví. Oslavy ale neprobíhají díky tomuto světci :-). Snad kvůli tomu, že jsem za svůj život zažila dost oslav různých mezinárodních dnů všeho možného,mě tento importovaný americký svátek  neoslovuje.( Nic proti tomu, když jej někdo slaví :-) ). Ale vlivem okolí se má pozornost ke svatému Valentinu přece jen poněkud  "zostřila".
  Setkání první. Když můj bratr setrvával před patnácti lety  na "novém kontinentě", přišla mi od něj v únoru pohlednice. Byla na ní kráva a pohlednice při otevření bučela :-).Bylo mi vysvětleno, že TAM na svátek sv. Valentina posílá přání snad každý každému.Užili jsme si s krávou legrace .Hlavně, když jí rozevřenou hodil syn za skříň a já ji nechala bučet v domnění, že jí za chvíli dojdou baterie. Za hodinu jsem jí vyšťourávala klackem a  ta byla rychle bezpečně založena. Bučela po rozevření ještě za pět let.
   Setkání druhé.Před pěti lety jsme jely s Agi na návštěvu do Říma za kamarádkou, která zde byla na stáži. Klasický holčičí výlet. Krásný holčičí týden :-).Na našich pochůzkách jsme v jednom horkém dni narazily zcela neplánovaně na kostel Santa Maria in Cosmedin .



Venku se tlačili turisté, aby mohli za poplatek vsunout ruku do " úst pravdy". V kostele probíhaly částečně restaurátorské práce, přelézaly jsme  dřevěné desky a obcházely lešení. Možná vlivem tohoto nebylo uvnitř moc lidí. Agi si užívala příjemného chladu a my si prohlížely interiér. Při prozkoumávání : " ... tady je relikviář svatého Valentina...to jsem nevěděla...". Podívaly jsme se s kamarádkou  na sebe. Úsměv a :" Dáme to ..?" Zakleknutí na klekátko. "Tak, svatý Valentine, dej, prosím tě, ať umíme lásku dávat a umíme lásku přijímat.."          
A zase dál do "horkého" města.
   Byl to jen krátký okamžik, ale často na něj myslím. Jestli říkám dostatečně často všem mým blízkým, že je mám  moc ráda. Jestli jim to dávám dostatečně najevo svými činy. Jestli si dokážu všimnout v těch letmých chvilkách jejich pozornosti a jestli to dostatečně ocením. Mám veliké mezery. Nějak to nedokážu správně ohlídat .Snažím se. Ne nárazově, po celý rok..Tak pomáhej, prosím, svatý Valentine :-).

3 komentáře:

  1. Svatý Valentin se musí chechtat, jak protestantské USA implantovali do ateistických Čech slavení svátku katolického světce :-)

    Valentýnské bláznění mi přijde jen o fous méně praštěné než předvánoční zástupy santaclausů, přesto se nás doma čtrnáctý únor slaví každoročně, letos po devětadevadesáté, na svatého Valentina 1914 se narodila moje nyní již zesnulá babička, láskyplně zvaná jezinka.

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu Petro, asi se směje. U nás se narodil manžel a dostal k narozeninám dceru, tak si říkáme, že to někdy bude muset udělat tak "americky", že mu jako vyskočí z dortu :-). (Asi se čeká až bude Agi co největší, aby i dort byl co největší :-) ).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že mám měkké i, kde má být tvrdé y. Bože, to je děs! Asi jsem se nebyla schopna rozhodnout, zda USA implantovaly nebo z USA implantovali. Tak jako tak, Češi svatého Valentina posadili hezky mezi Dědu Mráze a Santa Clause a za zvuků country muziky kolem něj tancují kozáčka :-)
      Ten nápad s dortem je skvělý! Úplně to vidím :-)

      Vymazat