pondělí 25. února 2013

Příběhy věcí


Zadání znělo : NĚCO pro tetu k narozeninám. Takže jsem v době Antonínkova spánku natočila korpusy a ve zbylé chvíli se oddávala činnosti jiné. Zapomněla jsem, pravda, že synek již není mrňous, který po probuzení poslušně zahouká a čeká, až si pro něj někdo přijde. Byla jsem vyrušena poněkud vášnivými zvuky z koupelny.(Kde na desce přes vanu odpočívaly vytočené věci). Toník se špachtličkou  a čepílkem v ruce se snažil popravit to,co matka,podle něj ,udělala poněkud nedokonale...Asi tam byl už delší dobu..:-)
 Vzpomněla jsem si na besedu s paní Irenou Hirai (úžasnou to výtvarnicí). Vyprávěla nám krátkou příhodu. Snad se nebude zlobit, když ji převykládám.


  V Japonsku je prý zvykem, že výtvarník, který má výstavu, je hodně času přímo přítomen ve výstavním sále. Je k dispozici pro dotazy návštěvníků a věci si prodává. Když měla jednu prodejní výstavu paní Irena, přišel do sálu starší manželský pár. Prohlíželi si společně vystavené věci a kolem jedné soupravy více" kroužili". Pán vzal mističku do ruky, potěžkal a vrátil, znovu ji vzal do ruky, otočil, pohladil a zase vrátil. A tak několikrát. Pak misky vzal a zamířil k paní Ireně. Měl dotaz. Na spodní straně každého výrobku je signatura a na dvou miskách část chybí. Proč? Dotaz překvapující. Paní Irena lovila v paměti. Odpověď : když výrobky na závěr práce signovala, v místnosti běhala její malá dcera. Chvíli se věnovala jí a podpisy pak zapomněla dopsat. Pán se spokojeně usmál, celou soupravu koupil a s ženou odešli.
     A teď, asi, vždy, když pijí čaj z tohoto nádobí, pobíhá kolem nich malá holčička...


( A teta ani nebude vědět, že kolem ní "brousí " Tonda s čepílkem a špachtlí..:-) )

pondělí 18. února 2013

Modrá a bílá

"dlaždičková" deka pro miminko. Vzor na kostičky opět od la Maille au doigt.


( Já ji důvěrně říkám  " Schwarzenbergovka", protože většina kostiček vznikla v době " mezi koly". Taky jsem návod odvozovala ze své předešlé zkušenosti s jiným druhem kostiček a tak musel být zaznamenán na nejbližší volný papír

.
..:-) )
Deka je pěkně měkká a teploučká ( baby Merino od Vlnapu).


Pokud by někdo chtěl verzi tenčí a "letnější",  tak doporučuji bavlněnou Katku. Vzor v ní i pěkně leží, neboulí se jako u Merina.


 


úterý 12. února 2013

Tak by mě zajímalo, svatý Valentýne..

(nebo Valentinové ?) ,co bys řekl na to naše "křepčení" ve Tvém jménu, jednou za rok, kdybys mohl. :-)

   Vlivem toho, že  v inkriminované datum  a kolem něj má několik členů naší rodiny narozeniny, u nás se slaví. Oslavy ale neprobíhají díky tomuto světci :-). Snad kvůli tomu, že jsem za svůj život zažila dost oslav různých mezinárodních dnů všeho možného,mě tento importovaný americký svátek  neoslovuje.( Nic proti tomu, když jej někdo slaví :-) ). Ale vlivem okolí se má pozornost ke svatému Valentinu přece jen poněkud  "zostřila".
  Setkání první. Když můj bratr setrvával před patnácti lety  na "novém kontinentě", přišla mi od něj v únoru pohlednice. Byla na ní kráva a pohlednice při otevření bučela :-).Bylo mi vysvětleno, že TAM na svátek sv. Valentina posílá přání snad každý každému.Užili jsme si s krávou legrace .Hlavně, když jí rozevřenou hodil syn za skříň a já ji nechala bučet v domnění, že jí za chvíli dojdou baterie. Za hodinu jsem jí vyšťourávala klackem a  ta byla rychle bezpečně založena. Bučela po rozevření ještě za pět let.
   Setkání druhé.Před pěti lety jsme jely s Agi na návštěvu do Říma za kamarádkou, která zde byla na stáži. Klasický holčičí výlet. Krásný holčičí týden :-).Na našich pochůzkách jsme v jednom horkém dni narazily zcela neplánovaně na kostel Santa Maria in Cosmedin .



Venku se tlačili turisté, aby mohli za poplatek vsunout ruku do " úst pravdy". V kostele probíhaly částečně restaurátorské práce, přelézaly jsme  dřevěné desky a obcházely lešení. Možná vlivem tohoto nebylo uvnitř moc lidí. Agi si užívala příjemného chladu a my si prohlížely interiér. Při prozkoumávání : " ... tady je relikviář svatého Valentina...to jsem nevěděla...". Podívaly jsme se s kamarádkou  na sebe. Úsměv a :" Dáme to ..?" Zakleknutí na klekátko. "Tak, svatý Valentine, dej, prosím tě, ať umíme lásku dávat a umíme lásku přijímat.."          
A zase dál do "horkého" města.
   Byl to jen krátký okamžik, ale často na něj myslím. Jestli říkám dostatečně často všem mým blízkým, že je mám  moc ráda. Jestli jim to dávám dostatečně najevo svými činy. Jestli si dokážu všimnout v těch letmých chvilkách jejich pozornosti a jestli to dostatečně ocením. Mám veliké mezery. Nějak to nedokážu správně ohlídat .Snažím se. Ne nárazově, po celý rok..Tak pomáhej, prosím, svatý Valentine :-).

středa 6. února 2013

Medovník


 .. tento ze včerejší pidioslavy.  Dovolím si parafrázovat mistra Járu :..Kam se hrabe kupný, to se nedá srovnat..  To říkají potomci a i jiní..:-) Je to ovšem receptem , ne mnou. Takže, kdo chce a neví, zde návod.

Suroviny: 3 vejce
300 g krupicového cukru
1 hera
3 lžíce medu
1 lžička jedlé sody
400 g hl.mouky
krém: 1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka
1 máslo

Postup: plechovku mléka dáme do vody a vaříme ponořenou ( vodu doléváme podle vyvaření) dvě hodiny. je dobré toto provést den předem. 
 Na pečící papír nakreslíme kruhy( třeba podle spodní vyndávací části dortové formy)- 6 krát a tyto vystřihneme, necháme asi 1,5 cm okraj .
Připravíme si vodní lázeň. Do větší mísy nad páru dáme rozpustit heru, med, cukr. Přidáme vejce, mouku a sodu. Vznikne poměrně tekuté těsto, které je  ale s ubíhajícím časem  tužší, takže teď se musí pracovat bez přerušování. :-) ( to já teď mívám problém :-) ). Těsto postupně rozmažeme na připravené kruhy, okraj lehce přetahujeme. (Mě vychází asi 4 lžíce těsta na kruh). Pečeme v předem vyhřáté troubě do růžova. ( Podle typu trouby, horkovzdušná asi 5 minut).Vyndané kruhy po mírném vychladnutí sloupneme z papíru a podle formy okrojíme přebytečnou část.(Tu rozdrobíme a dáme na závěr na vrchní část medovníku.)
Uvařené a vychladlé kondenzované mléko ušleháme s máslem. Krémem pospojujeme jednotlivá patra a na závěr nadrobíme " okrojky".
Jinak doporučuji používat dané suroviny, ne náhražky. Prostě máslo ( ne hera na krém) a kondenzované mléko si také sami uvařit( dá se koupit už zkaramelizované). Zkoušela jsem některé věci obejít, ale není to pak ono :-)
 Tak dobrou chuť .



úterý 5. února 2013

Moře




...na hlavě ( příze jménem moře odtud ) a moře (myšlenek , nápadů, radosti, pláče, vzteku, nepochopení, lásky, vášně,ochoty a neochoty, starostí, péče, běhání, skoků, zpívání..) v hlavě  naší dcery jediné.
Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych mohla mít dceru. Výchova malých mužů mi přišla tak nějak více čitelná..:-) Ale po dvou mužských kouscích přišel dáreček, naše emoční tornádo milované.A jaká jiná by měla být, když je  na to vyrovnávání ženské energie doma téměř sama ..?? ( Poměr dvě na čtyři je téměř vražedný ..:-) )

 Barva je krásná, opravdu  "mořská". Baret je z padesáti gramů, klasika : sto oček patent, rozplést na dvě sta. Pak podle libovůle poubírat. Vzoru netřeba.

A svátek má dnes, Dobruška  naše.

 a na dokreslení atmosféry dívčího pokoje
 ...