sobota 21. prosince 2013


Advent.Čtvrtá neděle.
Procitají andělé.
Vstaňte s námi, volají.
Z polí, z lesů, ze stájí.
 Jdeme. Nic jsme nepřinesli.
Holá dlaň se chytá jeslí.
 Nestudí to, nehřeje
prázdné prsty naděje.
Nestudí to, nepálí.
 Nedali jsme, nevzali.
Ale někdo někde volá.
Z mraků hvězda, kámen zdola?
 Dlaň je prázdná. Hlava vratká
trne v rukou Jezulátka.


( P.F. 1971 , Vánoce 1970, Reynek Holanovi)



Ať vám Jeho světlo prosvítí domovy a duše :-), přejeme.

pátek 25. října 2013

Nepíši

Když život skutečný zaměstnává, není čas na život virtuální.. Taky dobře. Ale pravidelně nakukuji. Co dělá můj oblíbený kruh " blogoznámých" ...Čteme stejné knihy, pečeme podobné moučníky, vytváříme věci na podobné vlně :-)..Příjemné opětovné zjištění, že se  míří k jedincům blízkým.. A vlastně není co dodat.
   Nad něčím se musím usmívat. Nad tím, jak je mi dáváno neustále na vědomí, že " nevíš dne ani hodiny..". Tentokrát v pozitivním slova smyslu. Opětovné uvědomění si, že dlouhodobé plánování je zbytečné ( ono to většinou stejně nevyjde), ne vše, co si přeji, leží na té správné cestě a většina věcí přijde nečekaně, rychle..a bez  mého záměru. Asi bych na svůj věk měla být moudřejší a ne se pořád všemu divit.
V září jsem četla příspěvek od Rosy. O tom, jak teda ten částečný úvazek a dítěti paní na hlídání a v hlavě mi běželo :  "no, ano, jasně, taky jsem po prvním dítěti utíkala do práce v jeho dvou letech.Teď, se čtvrtým teda už ne. Stojím a asi chci ještě chvilku stát. Ale chápu." A za pouhé dva týdny. Hledám paní na hlídání. A řeším, jestli vyvíjet činnost ,o kterou bych před pěti lety velmi stála a teď mi tady " leží pod nosem" a mě se chce i nechce. A s začátkem akademického roku ,pro mě ( a mou kamarádku) spojeném s plánovanou :-) exhibicí prací inspirovaných básní pana B. Reynka Radost a s v hlavě  znějícími slovy Karla Satorii : "..život a čin jedno jsou.." , dávám dohromady přednášky a skáču do vody.

Tak snad to všichni uplaveme..:-)

čtvrtek 5. září 2013

Vůně léta.... ( ..příštího)

 Pro milovníky filetového háčkování:



Zlomek z toho, co jsem přes letní období " naprováděla", leč stejně nedokončila.. Takže snad bude viset  léto příští.
A kdo je rychlý a nevadí mu letní motiv kdykoliv v roce návod :



Na naše okno bych potřebovala tak sedm opakování a na tento jeden díl jsem užila jeden a půl klubíčka Sněhurky. ze Sněhurky nedělám často , je moc měkká, raději mám kordonetky, záclonky pak lépe drží tvar a plná okénka jsou lépe vidět. 




čtvrtek 6. června 2013

Morgensternovské zastavení..

..na konci (školního) roku .

















Předprázdninový  a první prázdninový měsíc jsou měsíce mého zvýšeného emočního vypětí. Zčásti se jedná o zaběhlý stereotyp vyplývající z mé pedagogické" předmateřskodovolenové" minulosti ( kde je to zcela jasné). Zčásti je neklid způsoben prožitky spojenými s vlastními potomky. Několikerými narozeninami a svátky ( ó, oni nám tak rostou..:-) ) a jejich tohoročním zakončením roku školního.

Před pěti lety, jsem si při čistce sešitů ( kterou provozuji každoročně a sešity třídím na vyhození a pak na kusy, které stojí za to zachovat a budou, dle mého názoru, léty nabírat na ceně :-) ) vytrhla ze  sešitu slohového  druhého syna tento elaborát. Od té doby visí přimagnetovaný na lednici a čeká na přepsání.. ( je to asi už pasé, jeho vypsaná ruka už by to nepřepsala dostatečně hezky..). Nevím, co za učivo bylo tenkrát probíráno (  češtinář asi snadno rozpozná..:-) ), ale výsledek mi vyloudí úsměv na tváři pokaždé, když na něj zabloudím očima při vybírání potravin :-).
Takže:                            
                                                                      Co je to ?

Leden je ledový dědek, který zahazuje svůj bílý kabát.
Únor je nora, do které se schovává zima.
Březen je první bříza.
Duben je období , kdy dupou duby.
Květen je velký kvetoucí květák.
Červen je červený červ.
Červenec je červený mazanec.
Srpen je srp, kterým podzim seče květy.
Září je zářící zvíře.
Říjen je kaše z řeřichy a řepy.
Listopad je spadlý list.
Prosinec je prosící Neckář.

( Zvláště pak upozorňuji na  poněkud vizionářské označení  posledního měsíce. Pana Neckáře vůbec neposloucháme a píseň Půlnoční vznikla dávno poté..:-) )








pondělí 27. května 2013

Cesty..

"To jelo jednou šest kusů rodiny do "Věčného města" a byla mlha hustá jako mlíko, místy spíš jako smetana. V takové mlze snadno cestu ztratíš a sejdeš na jinou. Ale proč ne. Nakonec všechny někam vedou a na konci každé něco čeká..." Tak, toť lehce parafrázovaný pan Trnka.
   Vlastně doopravdy žádná skutečná mlha nebyla. Byla mlha "mentální". Na závěr příprav k odjezdu : nemocní členové rodiny, pokažený dopravní prostředek na poslední chvíli. Strachy z dlouhé cesty. Dotazy typu : máme vůbec někam jet? .....A jelo se.

Postřehy. Vše se " vařilo" dohromady. Řím (zažívaný již počtvrté,avšak v této rodinné skladbě premiéra), město krásné, hlučné, plné skútrů, voňavé pizzy,kávy,zmrzliny, kostelů,květin,památek starověkých,umění na každém kroku, plné poutníků a turistů. I plné "duchovna" ( když se vstoupí do některého z chrámů, jako když najednou u silně hřmějícího reproduktoru vypnete zvuk a to ticho vás zcela ohluší a vy jen koukáte..).  Ten se vařil s námi. Od jedinců nejmenších přes jedince pubertální, lehce postpubertální k možná dospělým. Někdy to pěnilo a bublalo hodně. Ale jak říká má kamarádka milá : rodina žije a to je dobře. Tak, snad ano.

Některá zastavení:



"Háčkovaná" okna ve svaté Sabině. Krásná bazilika. Absence pevných lavic ( skoro všude) dává vyniknout úžasnému prostoru. Čisté. Hrobka sv.Dominika.


Jednostranný pohled z Tiberského ostrova, kde je i kostel sv. Bartoloměje s relikvií sv. Vojtěcha. Mimochodem sv. Bartoloměj prý bývá vzýván na ochranu proti pomluvě. :-)




 A sv. Pavel 

Postřehy praktické. Do všech galerií (kde jsme byli) se může jezdit s kočárkem! Krása! Naše muzea a galerie se musí hodně učit. Sama jsem před poslední MD pracovala  jako muzejní pedagog a vím o čem mluvím. V Kapitolských muzejích jsem vymyslela plán, jak je opustím, když toho malá ratolest bude mít dost a budu tak dvě hodiny jezdit kolkolem a čekat na zbytek.Nesměle jsem se zeptala paní u vstupenek,co jako s tím kočárkem ( vycvičená našimi zařízeními,kočár v žádném případě, na zádech nosítko taky ne i s vakem na břiše měli problémy..). Paní nechápavě koukala . Přece jeďte s ním, samozřejmě... Bylo to krásné celý další pobyt  toto neřešit. :-)

Potulky po prodejnách s přízemi všeho druhu.Jsem vděčná za naše ceny! :-) Vše tak čtyřikrát dražší.


Tak, snad zase příště. Zase asi v jiné sestavě :-). Dá -li Bůh a vydržíme si navzájem a i s přáteli ( i díky  nim se vše mohlo uskutečnit..) :-)







čtvrtek 9. května 2013

"Dekyvývoj"



 Takže,hurá, svatební pikniková deka je ve finále. Ani to nebylo tak strašné :-). Propočty : rozměry 140 na 140 cm, vlna Lada luxus, 1200 g ( jsou zbytky) takže finance 600 Kč. Doba výroby :18 dní asi po dvou hodinách denně.

Barevnost se vyvíjela průběžně :-). Nejdříve byla  zakoupena klubíčka " tón v tónu". Výsledek mi přišel poněkud smutný,takže se usoudilo, že je nutná žlutá a hnědá. Určitě chyběla červená, takže červená a na přechod světle fialová. Nakonec to chtělo zjemnit bílou. :-). Decentní střed s veselým okrajem.





pondělí 6. května 2013

Džbány...

                                                               

                                                               ...hrnce, džbánečky...
A vybraní jedinci, za to, že se hezky chovali ( v peci i mimo ni), pojedou na výlet :-).

středa 24. dubna 2013

"Napůl " a " napůl" a taky H+H mají rádi divočinu... ( snad)...:-)

   Jedno vnímání slova napůl. Už delší dobu běžím. V běhu plním úkoly, které se očekávají od manažerky všedního dne. Každá žena, matka ví, o čem mluvím. Prádlo, děti, nákupy, děti, úklid (který není vidět), děti,prádlo, vaření, děti... Do toho pár kurzů mimo běžný plán, pravidelný kurz...Plnění úkolů zadaných potomky :-) ( malí, velcí, všechno jedno). A stejně mám pocit, že spoustu činností dělám nedostatečně, napůl. Všechna aktivita tvůrčí stagnuje a nebo se hýbe velice, velice pomalu. V dílně stojí nedodělky, na šicím stroji jsou nedodělky,v koši s vlnou nedodělky..
   A když se nadechnu....., tak si vzpomenu na Sigrid Undset :-). Před předminulými letními prázdninami se mě má kamarádka při hovoru na téma momentálně čtená literatura s téměř vytřeštěnýma očima zeptala : " Ty jsi  nečetla Sigrid Undsetovou ..?!"  Ne, nečetla. A pak jsem totálně propadla její Kristině Vavřincově a otravovala své okolí neustálým vnucováním tohoto historického románu komukoli, kdo ještě nečetl. (Dotyční vědí:-) ) A také jsem  totálně propadla autorce. Zapůjčila jsem knihu Miluše Javoříkové Cestami Sigrid Undset.Výborná informativní kniha pro ty , které by zajímal život SU. Jedna z žen, před kterýma se skláním. Je zde líčena příhoda, kterou si  dovolím převykládat.
   V roce 1928 obdržela S. Undset za svůj román Kristina Vavřincova Nobelovu cenu za literaturu. Cena byla vyhlášena a před domem SU se novináři, kteří už zde dlouho postávali, domáhali vstupu. Paní Undset otevřela. Byl jí položen dotaz, co na obdržení ceny říká.A ona odpověděla : " Jsem velice potěšena a je mi to velikou ctí, ale nezlobte se,  teď musím jít uložit děti ". ( Bylo to v podvečer).
   Tak, na to často myslím. Rodina prostě nejde napůl. :-)

 A napůl jinak. Naši přátelé se rozhodli, že už budou mít od června oficiálně vše napůl. :-) Krásná věc. Pro celé zasvěcené okolí. Při choreografii svatebních darů byl pro mě ( nás) vybrán svatební dar - pikniková deka :-). Ano, skvělé, ale jak to za měsíc a kousek stihnu! Takže volba nakonec jasná- obrovská granny v divokých barvách ( aby byli při těch přírodních sedáncích dobře vidět :-) )


Tak snad to dopadne..:-)

čtvrtek 21. března 2013

Pozdrav pro Petru..:-)


Jen se Petro  usmívám a přemýšlím, jestli by se třeba nedala trochu "Samotářsky" vyhlásit akce : Nafoť svoji babičku..! :-) (Oproti poněkud úpadkové : "Nahrej svoji matku!", by to určitě byla jiná úroveň:-) ). Toto je ubrus mé babíčky Aurelie.


Vzhledem k tomu, že se mi podařilo včera při všívání zipu na obal kruhového polštáře ( ty inspirace!..) na tento najet jehlou a stroj si prostě "zrušit" ( jak řekl pan opravář) a vzhledem k tomu, že se podařilo našemu Fidelovi (kocour), ač je "castro", při jakémsi jarním zběsilém výbuchu jarních emocí, skočit mi na polici plnou natočených věcí a celou, prostě celou ji shodit ( rozbilo se úplně vše),zavelela jsem si dosti rozmrzele DOST.Asi je to znamení, že prostě ty ruce nemám zbytněle zaměstnávat ( jsem zvědavá, co na to řekne rodina :-) ) a  zaměstnat hlavu.  Doputovala kniha zapůjčená kamarádkou.

A tak se děje to, že zase chodím s " mázdrou" přes oči a čtu kde se dá  ( To znáte,že? Když se té literatuře nedá uniknout..) Kniha, jako stvořená pro následující období.  Kolem nás ty "Jobovky" lítají, tak nezbývá než děkovat, že u nás je relativní klid. A zůstat chvíli stát. A taky , na tom severu to mají, co spisovatel, to laťka vysoká převysoká.


pondělí 18. března 2013

(ženy) V BLOGOSFÉŘE

 Tak to začne  nevinně. Hledáte recept na velice dobrý koláč, který jste někde jedli  a říkáte si, že to přece nemůže být tak těžké, jsem šikovná  a ... internet je v tomto  dobrý pomocník. Nebo také návod na pletené ponožky...nebo také návod na cokoli jiného... A toto najdete na nějakém blogu..A už to jede. Noříte se hlouběji a hlouběji a dál a dál. Čas běží a vy najednou zjistíte , že uběhla hodina. A nebo více.Prostředí blogosféry ( a to jsem ještě nedávno netušila, že se jedná o oficiální " terminus technicus") je husté a lepkavé jako sirup.
   V době nedávné mě překvapily hned dvě z mých přítelkyň. Obě téměř shodně. Uvízly v těchto sférách a naši disputaci nad blogy zakončily slovy :" Ty ženy jsou tak šikovné a schopné a jak to všechno stihnou.. a zvládnou...", a v očích jim svítil obdiv a touha po takovéto dokonalosti. Abych pravdu řekla, vyděsila jsem se. Protože obě mé kamarádky jsou velmi schopné a šikovné a talentované a já v mnohém obdivuji je. Do té doby jsem si neuvědomovala nebezpečí blogování, které může takto srazit sebevědomí jinak "dobře fungujícím" ženám.Tak nevím, jestli by se neměly, stejně jako žákům na základních školách, osobám věku vyššího bez ohledu na pohlaví ( protože u mužů toto hrozí stejně, ačkoliv mají jiné oblasti zájmů) dělat přednášky o nebezpečí , které hrozí z "uvíznutí v sirupu".
  Typů blogů je nepřeberná škála, mluvím o nebezpečí, které vyplývá hlavně z těch, kdy vás autor "pouští" částečně do svého soukromí. Za chvíli jste u něj "jako doma" a vzniká Veliká iluze. Rozumně uvažujícímu člověku je jasné, že na veřejné stránky (i když třeba omezeně) jedinec nebude psát, že se včera strašně pohádal s manželem, děti šílí,do toho je jich pár nemocných,došla složenka na nedoplatek plynu ( tak to teda nevím z čeho ten lyžák zaplatím..),zaběhl se pes a dopracování " věcí pro zábavu" je v nedohlednu a mě už "hrabe"... Ovšem při dlouhodobější blogové konzumaci čtenář je "zmasírován" a je ochoten na  iluzi dokonalé domácnosti , dokonalého rodinného společenství a partnerství přistoupit.A je to!
  A tedy, dovolím si opět parafrázovat mistra Járu: "Cyrile Metoději ,co chceš říct ?!" I když si nedělám zbytnělou představu o návštěvnosi těchto stránek, i kdyby toto přečetl jeden jediný čtenář : Čtenářky blogů různých, nenechte se zmást "dokonalostí". Neexistuje :-). V lidském měřítku. A tvůrkyně všech blogů nepodporujte tvorbu "iluze" ( pokud to ovšem není umělecký záměr:-) ).Netvořte model ženy a la" Stepfodské paničky" .( Jak vtipně podotkla jiná má kamarádka).
  Ráda si  v některých blozích čtu, velmi oceňuji jejich" lidský" ( :-), jaký jiný by měl být, že?) rozměr. Chvála za ně!

Foto je ilustrační (byla to pěkná blbost nechávat si na foťáku tu datumovnku...no, pro příště vím). Nicméně, dílo na střeše Metropolitního muzea v New Yorku se jmenuje Vír. Tak, ať nemáte díky blogům vír v hlavě..:-).

pondělí 25. února 2013

Příběhy věcí


Zadání znělo : NĚCO pro tetu k narozeninám. Takže jsem v době Antonínkova spánku natočila korpusy a ve zbylé chvíli se oddávala činnosti jiné. Zapomněla jsem, pravda, že synek již není mrňous, který po probuzení poslušně zahouká a čeká, až si pro něj někdo přijde. Byla jsem vyrušena poněkud vášnivými zvuky z koupelny.(Kde na desce přes vanu odpočívaly vytočené věci). Toník se špachtličkou  a čepílkem v ruce se snažil popravit to,co matka,podle něj ,udělala poněkud nedokonale...Asi tam byl už delší dobu..:-)
 Vzpomněla jsem si na besedu s paní Irenou Hirai (úžasnou to výtvarnicí). Vyprávěla nám krátkou příhodu. Snad se nebude zlobit, když ji převykládám.


  V Japonsku je prý zvykem, že výtvarník, který má výstavu, je hodně času přímo přítomen ve výstavním sále. Je k dispozici pro dotazy návštěvníků a věci si prodává. Když měla jednu prodejní výstavu paní Irena, přišel do sálu starší manželský pár. Prohlíželi si společně vystavené věci a kolem jedné soupravy více" kroužili". Pán vzal mističku do ruky, potěžkal a vrátil, znovu ji vzal do ruky, otočil, pohladil a zase vrátil. A tak několikrát. Pak misky vzal a zamířil k paní Ireně. Měl dotaz. Na spodní straně každého výrobku je signatura a na dvou miskách část chybí. Proč? Dotaz překvapující. Paní Irena lovila v paměti. Odpověď : když výrobky na závěr práce signovala, v místnosti běhala její malá dcera. Chvíli se věnovala jí a podpisy pak zapomněla dopsat. Pán se spokojeně usmál, celou soupravu koupil a s ženou odešli.
     A teď, asi, vždy, když pijí čaj z tohoto nádobí, pobíhá kolem nich malá holčička...


( A teta ani nebude vědět, že kolem ní "brousí " Tonda s čepílkem a špachtlí..:-) )

pondělí 18. února 2013

Modrá a bílá

"dlaždičková" deka pro miminko. Vzor na kostičky opět od la Maille au doigt.


( Já ji důvěrně říkám  " Schwarzenbergovka", protože většina kostiček vznikla v době " mezi koly". Taky jsem návod odvozovala ze své předešlé zkušenosti s jiným druhem kostiček a tak musel být zaznamenán na nejbližší volný papír

.
..:-) )
Deka je pěkně měkká a teploučká ( baby Merino od Vlnapu).


Pokud by někdo chtěl verzi tenčí a "letnější",  tak doporučuji bavlněnou Katku. Vzor v ní i pěkně leží, neboulí se jako u Merina.


 


úterý 12. února 2013

Tak by mě zajímalo, svatý Valentýne..

(nebo Valentinové ?) ,co bys řekl na to naše "křepčení" ve Tvém jménu, jednou za rok, kdybys mohl. :-)

   Vlivem toho, že  v inkriminované datum  a kolem něj má několik členů naší rodiny narozeniny, u nás se slaví. Oslavy ale neprobíhají díky tomuto světci :-). Snad kvůli tomu, že jsem za svůj život zažila dost oslav různých mezinárodních dnů všeho možného,mě tento importovaný americký svátek  neoslovuje.( Nic proti tomu, když jej někdo slaví :-) ). Ale vlivem okolí se má pozornost ke svatému Valentinu přece jen poněkud  "zostřila".
  Setkání první. Když můj bratr setrvával před patnácti lety  na "novém kontinentě", přišla mi od něj v únoru pohlednice. Byla na ní kráva a pohlednice při otevření bučela :-).Bylo mi vysvětleno, že TAM na svátek sv. Valentina posílá přání snad každý každému.Užili jsme si s krávou legrace .Hlavně, když jí rozevřenou hodil syn za skříň a já ji nechala bučet v domnění, že jí za chvíli dojdou baterie. Za hodinu jsem jí vyšťourávala klackem a  ta byla rychle bezpečně založena. Bučela po rozevření ještě za pět let.
   Setkání druhé.Před pěti lety jsme jely s Agi na návštěvu do Říma za kamarádkou, která zde byla na stáži. Klasický holčičí výlet. Krásný holčičí týden :-).Na našich pochůzkách jsme v jednom horkém dni narazily zcela neplánovaně na kostel Santa Maria in Cosmedin .



Venku se tlačili turisté, aby mohli za poplatek vsunout ruku do " úst pravdy". V kostele probíhaly částečně restaurátorské práce, přelézaly jsme  dřevěné desky a obcházely lešení. Možná vlivem tohoto nebylo uvnitř moc lidí. Agi si užívala příjemného chladu a my si prohlížely interiér. Při prozkoumávání : " ... tady je relikviář svatého Valentina...to jsem nevěděla...". Podívaly jsme se s kamarádkou  na sebe. Úsměv a :" Dáme to ..?" Zakleknutí na klekátko. "Tak, svatý Valentine, dej, prosím tě, ať umíme lásku dávat a umíme lásku přijímat.."          
A zase dál do "horkého" města.
   Byl to jen krátký okamžik, ale často na něj myslím. Jestli říkám dostatečně často všem mým blízkým, že je mám  moc ráda. Jestli jim to dávám dostatečně najevo svými činy. Jestli si dokážu všimnout v těch letmých chvilkách jejich pozornosti a jestli to dostatečně ocením. Mám veliké mezery. Nějak to nedokážu správně ohlídat .Snažím se. Ne nárazově, po celý rok..Tak pomáhej, prosím, svatý Valentine :-).

středa 6. února 2013

Medovník


 .. tento ze včerejší pidioslavy.  Dovolím si parafrázovat mistra Járu :..Kam se hrabe kupný, to se nedá srovnat..  To říkají potomci a i jiní..:-) Je to ovšem receptem , ne mnou. Takže, kdo chce a neví, zde návod.

Suroviny: 3 vejce
300 g krupicového cukru
1 hera
3 lžíce medu
1 lžička jedlé sody
400 g hl.mouky
krém: 1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka
1 máslo

Postup: plechovku mléka dáme do vody a vaříme ponořenou ( vodu doléváme podle vyvaření) dvě hodiny. je dobré toto provést den předem. 
 Na pečící papír nakreslíme kruhy( třeba podle spodní vyndávací části dortové formy)- 6 krát a tyto vystřihneme, necháme asi 1,5 cm okraj .
Připravíme si vodní lázeň. Do větší mísy nad páru dáme rozpustit heru, med, cukr. Přidáme vejce, mouku a sodu. Vznikne poměrně tekuté těsto, které je  ale s ubíhajícím časem  tužší, takže teď se musí pracovat bez přerušování. :-) ( to já teď mívám problém :-) ). Těsto postupně rozmažeme na připravené kruhy, okraj lehce přetahujeme. (Mě vychází asi 4 lžíce těsta na kruh). Pečeme v předem vyhřáté troubě do růžova. ( Podle typu trouby, horkovzdušná asi 5 minut).Vyndané kruhy po mírném vychladnutí sloupneme z papíru a podle formy okrojíme přebytečnou část.(Tu rozdrobíme a dáme na závěr na vrchní část medovníku.)
Uvařené a vychladlé kondenzované mléko ušleháme s máslem. Krémem pospojujeme jednotlivá patra a na závěr nadrobíme " okrojky".
Jinak doporučuji používat dané suroviny, ne náhražky. Prostě máslo ( ne hera na krém) a kondenzované mléko si také sami uvařit( dá se koupit už zkaramelizované). Zkoušela jsem některé věci obejít, ale není to pak ono :-)
 Tak dobrou chuť .



úterý 5. února 2013

Moře




...na hlavě ( příze jménem moře odtud ) a moře (myšlenek , nápadů, radosti, pláče, vzteku, nepochopení, lásky, vášně,ochoty a neochoty, starostí, péče, běhání, skoků, zpívání..) v hlavě  naší dcery jediné.
Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych mohla mít dceru. Výchova malých mužů mi přišla tak nějak více čitelná..:-) Ale po dvou mužských kouscích přišel dáreček, naše emoční tornádo milované.A jaká jiná by měla být, když je  na to vyrovnávání ženské energie doma téměř sama ..?? ( Poměr dvě na čtyři je téměř vražedný ..:-) )

 Barva je krásná, opravdu  "mořská". Baret je z padesáti gramů, klasika : sto oček patent, rozplést na dvě sta. Pak podle libovůle poubírat. Vzoru netřeba.

A svátek má dnes, Dobruška  naše.

 a na dokreslení atmosféry dívčího pokoje
 ...

pondělí 28. ledna 2013

Dokrmujte ptáky..!!

Tak mi to ještě nedá  a prostě musím.


Dnes došlo na to, že jsem si udělala ráno kávu do tohoto hrníčku. Hrnek je to památeční a je s podivem, že na sobě nemá ještě ani "ťuknutí",  vzhledem k četnosti jeho používání. Byl zakoupen v krámku na Kampě před dvaceti třemi lety za deset korun československých při akci, kterou sama pro sebe označuji jako " Havlování". Jeli jsme spolu s jinými studenty podpořit kandidaturu pana V. Havla na prezidenta. 
Dnes mi káva chutná poněkud více hořce. Je mi hořko ze spousty věcí. Z překrucování slov , že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, když je to právě naopak. Troufám si říci, že pan prezident Havel se " v hrobě převrátil", když toto zaznělo.Je mi hořce z povrchnosti většiny našeho národa, který už nedokáže odlišit od sebe podstatné a nepodstatné ( to ,že někdo má logopedickou vadu má při rozhodování větší váhu než to, že se někdo " prolže" celou kampaní). Je mi hořce z toho, že je lidem jedno, že pána, kterého si většina zvolila, by bylo možno úplně v regulích zákona žalovat a potrestat za nactiutrhání ( za které by mu ve středověku, kterým se tak často " oháněl" hrozil pranýř a to asi na hodně dlouho). Je mi hořko z neochoty se informovat u té většiny, která volila MZ. Protože, pokud by byla ochotna se informovat, zjistila by, že  heslo " jsem jako vy",pána, kterého volila neplatí. Tedy doufám. Protože to bychom měli v republice pěknou " sešlost".
Mí mladí muži se před druhým kolem sháněli po informacích, co že byla ta tzv. "opoziční smlouva". Zčásti jsem vysvětlila a shlédli TOTO. Doporučuji se podívat i když to není nic "duchapovznášejícího". Jen pro informaci. Jen dodávám, že dnes noviny píší, že pan Šlouf, bývalý poradce Zemana(, od kterého se ten při kampani distancoval, neb Šlouf je viněn z korupce a jiných protizákonných věcí), byl při slavení " vítězství" a byl dojetím celý bez sebe , jak jim ten plán vyšel a už se těší na další " rádcování". To lidem nevadí, že je pan Zeman " vodí za nos" ? 
Tak, bylo mi to v sobotu moc líto,cítila jsem se bezmocná a vše přetáhla " chmura". Neměla jsem už dlouho prezidenta a zase ho mít nebudu. Taková promarněná šance.


Včera jsem si četla komentáře různých osobností na výsledky voleb a musela jsem se usmát nad komentářem pana Cílka. Citace : "Po volbě prezidenta jsem pochopil, že je nutné dělat něco pozitivního. Tím, že jsme neustále mysleli na politiku, jsme málo mysleli na jiné věci, například na ptáky. V těchto zimách uhyne nejvíc ptáků, proto prosím lidi, ať je dokrmují." Tak to mě posadilo na zem. Vzala jsem sypání a šla dosypat :-)

(I když my máme balkón jedno veliké krmítko, protože jsem zapomněla, před prvním mrazem schovat zde odloženou bednu hrušek a ty "zkašovatěly" a tak jsou dány k dispozici hejnům kosáků).
Také jsem se musela pousmát nad reakcí mé dcery . Při sledování filmu o Janu Palachovi Hořící keř včera večer , při scéně, kdy skupina studentů odnáší bustu Lenina bokem, aby mohla umístit na zeď posmrtnou masku Palachovu, Agi vzhlédla od pletení a praví . " A kdo je ten chlap?" ( má na to ještě při svém třináctiletém životě nárok:-) )- myšleno Lenin. Je to krása. To bych si také neřekla, že my, kteří museli recitovat básně k oslavě Lenina již v MŠ se dočkáme doby, kdy naše "ještěmalé" děti Lenina nepoznají a nikdo jim to nebude zazlívat. 
Takže bude líp ! a dokrmujte! :-)

středa 23. ledna 2013

Dary

Ještě , kromě jiných, dva pěkné dary vánoční.

Tak se náhodou  sešly.Výborná rozhovorová kniha  Aleše Palána  se syny pana Josefa Floriana,  kterou jsem kdysi už dostala a četla ( :-) ), ale neškodí se k ní vrátit a číst znovu. A krásný a milý obrázek paní  Juliany Jirousové, vnučky pana Floriana a manželky Ivana Jirouse. Anděl strážný už visí Toníkovi nad postelí a další obrázky jsou objednány zase pro radost některých mých přátel.
Atmosféra posledních dnů je "normální" a vlastně tak " normální" není. Mládež domácí , náctiletá, pobíhá a disputuje.Doma se disputuje, s přáteli se disputuje. Nebo se už nedisputuje a jen užasle mlčí. Žasne se nad tím, jak krátkou a špatnou mají někteří  lidé paměť . Že si nepamatují, že dar volby není až tak samozřejmý a s klidem volili nebo ve dnech následujících budou volit sociální hloupost, aroganci, sebestřednost a lež před ušlechtilostí a státnictvím. Tak se bojím, abych se nemusela stydět, že žiji v České republice.Asi by to chtělo pověsit nad " postel" naší země také takového anděla strážného..:-).
 
 

středa 16. ledna 2013

Sběrači....... ( a lovci :-) )

Jsem sběrač. Když pominu pravidelně se opakující roční periodu, kdy se snažím sebrat a nějakým způsobem uchovat vše co roste, kvete nebo nějakým způsobem plodí,sbírám i věci jiné. Pro plnohodnotné " sběračství " nejsem ovšem dobře mentálně vybavena. Mám totiž pořád blok a při spatření zajímavého  kousku u kontejneru kolikrát neseberu odvahu jít jej hned odnést. Nechávám to na později,že jako pod rouškou tmy... A pak lituji, protože to již učinil někdo jiný.
 Ne tak moje přítelkyně.

Napadl sníh a tak byly ze sklepa vyneseny na světlo.Sáně. Když byl náš nejstarší syn malý ( je to už  téměř dobrých devatenáct let..), kamarádka k nám přikvačila na návštěvu s nimi v ruce se slovy : " Ty jsem tam přece nemohla nechat.." Myšleno u kontejneru. Přežily několikeré rozlámání se, vyztuženy postupně na několika místech, slouží dál. ( Takže Jindři ,díky :-) )


A jinak :

Před chvílí dopečený chleba..


Včera dodělaná Toníkova BUBU deka již " při práci"...


 A něco nového, rozdělaného. Opět inspirace podle  francouzského háčku.


sobota 12. ledna 2013

Klid v organizovaném chaosu


Momentálně u mě nastala situace, kdy potřebuji vidět konkrétní, hmatatelný výsledek své činnosti. Pocity z  neustálého vykonávání nekonečné " neviditelné" práce nejsou moc útěšné a vedou k rozhodnutí : toto se přebere, roztřídí, vyhodí , uklidí..Pod vlivem vánočního dárku v podobě prázdného  sešitu s nápisem " Maminčiny recepty" volba padla na velmi objemnou složku  s jídelními návody. Papírky a papíry v ní nashromážděné za 21 let trvání naší domácnosti, dá se říci, žijí samostatným životem.Nikdy nelze hned najít ten požadovaný a pravý. Někdy jej nenaleznu vůbec a snažím se inkriminovaný pokrm vytvořit " z hlavy" neb  :"..si to přece už pamatuji..":-) Na druhý den při hledání jiného papírku je ale dotyčný na zcela viditelném místě.. Ovšem nejlepší je, když vlivem tlaku dlouhé řady kuchařských knih složka z police spadne...Bylo rozhodnuto. Recepty používané  se přepíší do jednoho sešitu a zbytek se vyhodí !

    V době Tondova spánku jsem se rozložila na stole a zahájila přepisovací činnost. Tak- buchta Katka. Větší papír s receptem na výbornou buchtu mé dávné spolupracovnice Káti. Návod podrobný, napsala jsem si na horní část jméno autorky lahodného výrobku. Když jsem ji pak několikrát pekla, nabírala v mém okolí na popularitě a já jsem papír kopírovala a kopírovala. Káťa ani neví, že buchta už má asi navždy její jméno..Tak ten přece nevyhodím.
     Malý papírek z kroužkového bloku, v pravém horním rohu napsáno BRIGÁDA ( hlásit se- pan Malina) a pod ním recept na super závin od Drahy. Je z roku 1997, narodil se Kryštof a byly povodně. Okolí plavalo, my ne, domlouvaly se brigády..pekly záviny pro brigádníky.... a předávaly recepty . Tak ten teda taky ne.
   Recept na bramborový salát, který psal můj otec. No, tak ten taky ne...
   Kefírová buchta od Gábiny, žlutý linkovaný papír A5,uprostřed kresba koně v sedu :-) ( autorce kresby  v době vzniku byly tak 4 roky, nyní osmnáctiletá dáma..).Ten přijde také založit..
  Přepsala jsem toho málo.Při přebírání hromady " upatlaných" papírků  se vynořovaly chvíle, kdy a za jakých okolností jsme to které jídlo jedli nebo vyráběli, kdo nám dělal společnost a nálada těch chvil byla přímo cítit na jazyku..:-)
   Mám sešit, který čeká na recepty nové a velikou obálku , založenou do sešitu, s těmi starými:-).
   (Ty nepoužívané, z časopisu, jsem opravdu vyhodila:-) )
 Trochu jsem zorganizovala ten chaos a je klid.
   Bonus. maminčiny výborné hrnečkové knedlíky
   Připravíme si čtyři hrnečky ( obyčejné čtvrtlitrové) rovného tvaru, vymažeme notně rozpuštěným máslem.
                     1 hrneček polohrubé mouky
                     1 hrneček mléka s 1 rozšlehaným žloutkem
                     2 rohlíky nakrájené na kostičky
                     sníh z 1 bílku
                      lžička soli
                      lžička prášku do pečiva
Do mouky nakrájíme rohlíky, přidáme mléko se žloutkem,sůl a prdop. Nakonec přimícháme sníh.

Vymazané hrnečky naplníme ze dvou třetin hmotou a naskládáme do hrnce do vodní lázně. Voda má sahat do dvou třetin hrnečku. Necháme zavařit a pod pokličkou necháme " vařopařit" 21 minut.

Vyndáme z hrnce ( mě se osvědčilo opačným koncem naběračky za ouško hrnečku), necháme chvíli odstát, vyklepneme a nakrájíme nití na kolečka.

Jsou vynikající a žádné jiné je pro nás nenahradí :-). ( Maminka vařila z jedné ,my vaříme již ze tří dávek :-).. A asi to ještě poroste..:-) )
V případě pokusu dobrou chuť přeji