úterý 4. prosince 2012

Klady nemohoucnosti

  Podmínky pro náš život a naše možnosti se neustále vyvíjí a nečekaně mění. Jsou  změny pozitivní , změny bolestné a také ty, které zpočátku nevypadají moc dobře ( jako u mě narození dalšího potomka v kontextu s mým zdravotním stavem a věkem) a vyvinou se v čirou radost .
  Z odlehčeného úhlu pohledu se stalo to, že se vlivem připoutání na mrňouse nedostanu téměř vůbec do dílny.Sice doma mám ještě jedem kruh ( koupelna to jistí), ale klidu na práci a čas mi s stejně není dán. Takže zase po nějakém tom roce háček? Chvála ženám, které háčkují ! Chvála internetu!
Díky Janě z Kohoutího vršku  vznikly tyto dva šály mým kamarádkám k narozeninám .
Kde jsem narazila pytlíčky na levandulové mýdlo do skříně už jsem ,bohužel, neudržela :-(
Inspirační vánoční všehochuť..
Srdíčko ZDE

 A moudrá píseň Tady

Přeji klidný a radostný adventní čas :-)

3 komentáře:

  1. Také jsem se podobně jako Vy nechala inspirovat Janou z Kohoutího vršku k háčkování takového plédu :-) Po dlouhých letech jsem vytáhla háček a zjistila jsem, že granny square je báječný lék na stres a přepracovanost a tak vůbec. Souhlasím s Vámi: Chvála inetrnetu :-)

    Ta Vaše pytlíčky na levandulové mýdlo obšlehnu,
    Vánoce jsou ještě dost daleko :-)
    Mějte se hezky! Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Petro,děkuji za návštěvu. :-) Vy jste v tom granny square pěkný šílenec! Souhlasím s Vámi, že je tento vzor báječně "antistresový". Mimochodem ,máte krásnou zahradu.To je to s čím se učím pracovat , že nebudu mít prostě vše, co bych chtěla a po čem toužím- v tomto případě ten kousek půdy, kde bych mohla vytvářet " organizovaný chaos". :-)
      (A "obšlehněte", co chcete, nedělám to jinak. :-) )M

      Vymazat
  2. Šílenec ne, Moniko, naopak :-) Ty nekonečné čtverečky mě od šílencování přece jen spíš odvádějí.
    Každý máme/nemáme něco. Můj táta říká, že jeden má zkoušky a druhej inventuru (což prý bylo zaklínadlo jakéhosi vojenského politruka na jednoroční vojně počátkem šedesátých let). Naše zahrada byla krásná a snad jednou opět bude. Ale více než pětadvacet let jsme se museli dívat, jak pustne a jak dům chátrá, a mohli jsme tak leda skřípat zuby. Dokud jsem živa, nic se tu dělat nebude, to bylo zase oblíbené zaklínadlo naší babičky :-)

    OdpovědětVymazat