pátek 7. prosince 2012

A tady nás zanechávají..

  Dnešní den před osmi lety jsem se večer vrátila domů z lekce kreslení a za zvukové kulisy televizních novin začala rychle chystat večeři . Hlasatelka oznamovala, že se v osm na dvojce můžeme podívat na GEN se Zuzkou Navarovou." Super. To si ráda dám ", zahlásila jsem. A manžel  : " No, počkej, ona dnes ráno zemřela..."
  Tak jsem v té kuchyni stála a strnule hleděla. Tenkrát pětiletá Agi  :" A to byla Tvoje kamarádka ?" Reagovala na tu slzu, co mi  rychle a osamoceně vyběhla.
 Následoval celkem dlouhý hovor o tom, jak můžeme mít rádi lidi, kteří nás ani neznají, jak se nám dostanou pod kůži hluboko a pak chybí. Muž tehdy dodal : " Víš, že Přechod pro nás už začal". Mínil tím to,že na té Druhé straně máme jiné blízké  a nejbližší a musíme s tím počítat, že počet bude narůstat a my sami se budeme přibližovat..  A Ti, co odešli nás tady na chvíli zanechají a také zde  zanechávají své stopy za které veliké díky.



2 komentáře:

  1. Já si ten den taky pamatuju - zjistila jsem to na netu v počítačové učebně na VŠ (připojení ni PC jsem tedy nevlastnila).
    Díky za připomenutí!
    A jdu si ji hned pustit!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Neumím to popsat...moje spojení s ní,ale měla jsem tu čest ji učit tai chi.A občas s ní a Radúzou posedět v hospůdce nad sbíranými polodrahokamy...atd. Mně ta slza v srdci skane vždy, když ji slyším... mokopa

    OdpovědětVymazat