úterý 11. února 2014

440 tyrkysových sluníček



Jeden a půl klubka příze Lace od Dropsu, inspirace materiálem u Petry. Vzor níže.





44 řad po deseti



Přes ramena k letním šatům...

sobota 18. ledna 2014

...



"Milý příteli,
   děkuji Vám upřímně za vonný dar i za dopis, prohřátý věrnou vzpomínkou. Však už to bude pomalu půl století, co se známe. Dobře se rozpomínám, jak Vás tatínek vodil do školy po vídeňské silnici mezi Vaší vilou a božími mukami u černé uličky, kterou se sestupovalo k městu.
   Teď sedáme u podzimních ohýnků, ale doufám, že se na nich ještě leccos upeče sladkého ze zahrad, kde listí opadává, ale též rudne a zlátne. ..."

Konec citace.

Konečně mám svou vlastní. Knihu. Tu, kterou jsem půl roku měla půjčenou z vědecké knihovny ( k mému údivu se na ní vůbec "nestála fronta", tudíž jsem si ji pořád mohla půjčovat..). Tu, o které jsem nakonec usoudila, že se prostě nedá přečíst, ale dá se číst jen průběžně, k některým věcem se vracet  a číst je znovu, že je téměř "nutno " ji vlastnit. Korespondence Bohuslava Reynka, velkého básníka, výtvarníka, člověka..  Výborný počin pánů Jiřího Šerých a Jaroslava Meda ve spolupráci s nakladatelstvím Karolinum. Nelze než doporučit a zároveň si nemohu  odpustit příspěvek.
  V hlavě se četbou rozvíří myšlenky. Ty, které tam stále statické jsou, ale rozlétnou se právě v konfrontaci s tímto druhem literatury.
   Výše uvedené "psaní" mířilo od muže k muži. O oslovení milý příteli, drahý příteli, vážený příteli v celé publikaci není nouze. V případě, že je adresátem  žena je oslovení adekvátně upraveno. A mě je  prostě líto , že v době nedávno minulé a současnosti  došlo k devalvaci slova přítel, přítelkyně. Jeho obsah se posunul někam, kde se zcela vytrácí a slovo se stává prázdným. Možná je to dáno tím, že odmítáme označovat věci upřímně správnými jmény.Přátelství jako výběrový vztah je na rozdíl od  jiného výběrového vztahu a to partnerství mileneckého ,vztah ve své podstatě odlišný.   A teď je otázkou, zda společnost ve "své slepotě" si toto odmítá přiznat, nebo se vztahy jako  takové ocitají v nesrozumitelném chaosu. Je krásné ( a asi i cílem) ,když během společné partnersko- milenecké  cesty  k přátelství dojdeme.Ale chvíli to asi trvá( i když určitě existují páry, jejichž vztah milenecký se vyvinul z přátelství- není jich ale moc), je to cesta, ne počáteční stav.Proto mě tyto záměrné  záměny dráždí, připadají mi troufalé a pyšné.
    Mrzí mě to, že, možná, kdyby si dnes dva literáti vyměnili mezi sebou dopisy podobného znění jako výše zmíněný básník se svým nakladatelem, byla by předmětem zájmu společnosti jejich sexuální orientace. Možná by také žádné takové dopisy nenapsali. Koneckonců, dopisy se už nepíší, píší se maily. Tak jsem zvědavá, jak budou historici umění v budoucnosti uspořádávat emailovou korespondenci nějakého ve své době neobjeveného nebo "zapovězeného" umělce. A tak zůstane část jeho osobnosti neobjevena i poté, co bude objeven :-). Asi něco skončilo... A nebo musíme začít psát..:-). Dopisy. A vrátit slovům jejich obsah.
    


 
  

  

sobota 21. prosince 2013


Advent.Čtvrtá neděle.
Procitají andělé.
Vstaňte s námi, volají.
Z polí, z lesů, ze stájí.
 Jdeme. Nic jsme nepřinesli.
Holá dlaň se chytá jeslí.
 Nestudí to, nehřeje
prázdné prsty naděje.
Nestudí to, nepálí.
 Nedali jsme, nevzali.
Ale někdo někde volá.
Z mraků hvězda, kámen zdola?
 Dlaň je prázdná. Hlava vratká
trne v rukou Jezulátka.


( P.F. 1971 , Vánoce 1970, Reynek Holanovi)



Ať vám Jeho světlo prosvítí domovy a duše :-), přejeme.

pátek 25. října 2013

Nepíši

Když život skutečný zaměstnává, není čas na život virtuální.. Taky dobře. Ale pravidelně nakukuji. Co dělá můj oblíbený kruh " blogoznámých" ...Čteme stejné knihy, pečeme podobné moučníky, vytváříme věci na podobné vlně :-)..Příjemné opětovné zjištění, že se  míří k jedincům blízkým.. A vlastně není co dodat.
   Nad něčím se musím usmívat. Nad tím, jak je mi dáváno neustále na vědomí, že " nevíš dne ani hodiny..". Tentokrát v pozitivním slova smyslu. Opětovné uvědomění si, že dlouhodobé plánování je zbytečné ( ono to většinou stejně nevyjde), ne vše, co si přeji, leží na té správné cestě a většina věcí přijde nečekaně, rychle..a bez  mého záměru. Asi bych na svůj věk měla být moudřejší a ne se pořád všemu divit.
V září jsem četla příspěvek od Rosy. O tom, jak teda ten částečný úvazek a dítěti paní na hlídání a v hlavě mi běželo :  "no, ano, jasně, taky jsem po prvním dítěti utíkala do práce v jeho dvou letech.Teď, se čtvrtým teda už ne. Stojím a asi chci ještě chvilku stát. Ale chápu." A za pouhé dva týdny. Hledám paní na hlídání. A řeším, jestli vyvíjet činnost ,o kterou bych před pěti lety velmi stála a teď mi tady " leží pod nosem" a mě se chce i nechce. A s začátkem akademického roku ,pro mě ( a mou kamarádku) spojeném s plánovanou :-) exhibicí prací inspirovaných básní pana B. Reynka Radost a s v hlavě  znějícími slovy Karla Satorii : "..život a čin jedno jsou.." , dávám dohromady přednášky a skáču do vody.

Tak snad to všichni uplaveme..:-)

čtvrtek 5. září 2013

Vůně léta.... ( ..příštího)

 Pro milovníky filetového háčkování:



Zlomek z toho, co jsem přes letní období " naprováděla", leč stejně nedokončila.. Takže snad bude viset  léto příští.
A kdo je rychlý a nevadí mu letní motiv kdykoliv v roce návod :



Na naše okno bych potřebovala tak sedm opakování a na tento jeden díl jsem užila jeden a půl klubíčka Sněhurky. ze Sněhurky nedělám často , je moc měkká, raději mám kordonetky, záclonky pak lépe drží tvar a plná okénka jsou lépe vidět. 




čtvrtek 6. června 2013

Morgensternovské zastavení..

..na konci (školního) roku .

















Předprázdninový  a první prázdninový měsíc jsou měsíce mého zvýšeného emočního vypětí. Zčásti se jedná o zaběhlý stereotyp vyplývající z mé pedagogické" předmateřskodovolenové" minulosti ( kde je to zcela jasné). Zčásti je neklid způsoben prožitky spojenými s vlastními potomky. Několikerými narozeninami a svátky ( ó, oni nám tak rostou..:-) ) a jejich tohoročním zakončením roku školního.

Před pěti lety, jsem si při čistce sešitů ( kterou provozuji každoročně a sešity třídím na vyhození a pak na kusy, které stojí za to zachovat a budou, dle mého názoru, léty nabírat na ceně :-) ) vytrhla ze  sešitu slohového  druhého syna tento elaborát. Od té doby visí přimagnetovaný na lednici a čeká na přepsání.. ( je to asi už pasé, jeho vypsaná ruka už by to nepřepsala dostatečně hezky..). Nevím, co za učivo bylo tenkrát probíráno (  češtinář asi snadno rozpozná..:-) ), ale výsledek mi vyloudí úsměv na tváři pokaždé, když na něj zabloudím očima při vybírání potravin :-).
Takže:                            
                                                                      Co je to ?

Leden je ledový dědek, který zahazuje svůj bílý kabát.
Únor je nora, do které se schovává zima.
Březen je první bříza.
Duben je období , kdy dupou duby.
Květen je velký kvetoucí květák.
Červen je červený červ.
Červenec je červený mazanec.
Srpen je srp, kterým podzim seče květy.
Září je zářící zvíře.
Říjen je kaše z řeřichy a řepy.
Listopad je spadlý list.
Prosinec je prosící Neckář.

( Zvláště pak upozorňuji na  poněkud vizionářské označení  posledního měsíce. Pana Neckáře vůbec neposloucháme a píseň Půlnoční vznikla dávno poté..:-) )








pondělí 27. května 2013

Cesty..

"To jelo jednou šest kusů rodiny do "Věčného města" a byla mlha hustá jako mlíko, místy spíš jako smetana. V takové mlze snadno cestu ztratíš a sejdeš na jinou. Ale proč ne. Nakonec všechny někam vedou a na konci každé něco čeká..." Tak, toť lehce parafrázovaný pan Trnka.
   Vlastně doopravdy žádná skutečná mlha nebyla. Byla mlha "mentální". Na závěr příprav k odjezdu : nemocní členové rodiny, pokažený dopravní prostředek na poslední chvíli. Strachy z dlouhé cesty. Dotazy typu : máme vůbec někam jet? .....A jelo se.

Postřehy. Vše se " vařilo" dohromady. Řím (zažívaný již počtvrté,avšak v této rodinné skladbě premiéra), město krásné, hlučné, plné skútrů, voňavé pizzy,kávy,zmrzliny, kostelů,květin,památek starověkých,umění na každém kroku, plné poutníků a turistů. I plné "duchovna" ( když se vstoupí do některého z chrámů, jako když najednou u silně hřmějícího reproduktoru vypnete zvuk a to ticho vás zcela ohluší a vy jen koukáte..).  Ten se vařil s námi. Od jedinců nejmenších přes jedince pubertální, lehce postpubertální k možná dospělým. Někdy to pěnilo a bublalo hodně. Ale jak říká má kamarádka milá : rodina žije a to je dobře. Tak, snad ano.

Některá zastavení:



"Háčkovaná" okna ve svaté Sabině. Krásná bazilika. Absence pevných lavic ( skoro všude) dává vyniknout úžasnému prostoru. Čisté. Hrobka sv.Dominika.


Jednostranný pohled z Tiberského ostrova, kde je i kostel sv. Bartoloměje s relikvií sv. Vojtěcha. Mimochodem sv. Bartoloměj prý bývá vzýván na ochranu proti pomluvě. :-)




 A sv. Pavel 

Postřehy praktické. Do všech galerií (kde jsme byli) se může jezdit s kočárkem! Krása! Naše muzea a galerie se musí hodně učit. Sama jsem před poslední MD pracovala  jako muzejní pedagog a vím o čem mluvím. V Kapitolských muzejích jsem vymyslela plán, jak je opustím, když toho malá ratolest bude mít dost a budu tak dvě hodiny jezdit kolkolem a čekat na zbytek.Nesměle jsem se zeptala paní u vstupenek,co jako s tím kočárkem ( vycvičená našimi zařízeními,kočár v žádném případě, na zádech nosítko taky ne i s vakem na břiše měli problémy..). Paní nechápavě koukala . Přece jeďte s ním, samozřejmě... Bylo to krásné celý další pobyt  toto neřešit. :-)

Potulky po prodejnách s přízemi všeho druhu.Jsem vděčná za naše ceny! :-) Vše tak čtyřikrát dražší.


Tak, snad zase příště. Zase asi v jiné sestavě :-). Dá -li Bůh a vydržíme si navzájem a i s přáteli ( i díky  nim se vše mohlo uskutečnit..) :-)